Tělo jako chrám: O vztahu mezi biochemií, emocemi a naší vnitřní přítomností

Naše tělo je neuvěřitelná biochemická továrna. Každou vteřinu v něm probíhají tisíce procesů – tvoří se hormony, přenášejí se nervové impulzy, buňky komunikují mezi sebou a náš mozek zpracovává obrovské množství informací z okolí i z našeho vnitřního světa.

A přesto většinou máme pocit, že tělo je "jen něco", co má fungovat.

Tento týden jsem měla možnost mluvit s lékařem, jehož pohled se opírá o detailní znalost fyzického těla. A zároveň jsem se znovu dostala k ženě, která pracuje s psychosomatikou, epigenetikou a emocemi. Dvě různé perspektivy – a obě pravdivé.

Protože tělo není oddělené od prožitků.

To, co cítíme, jak přemýšlíme, jak reagujeme na svět, se otáčí zpátky do těla.
A tělo nám to vrací. Někdy jemně. Někdy bolestí. Někdy vyčerpáním.

Biochemie emocí: Nic není "jen v hlavě"

Každá naše emoce má svou biochemickou stopu. Když prožíváme radost nebo lásku, tělo začíná uvolňovat hormony jako serotonin nebo oxytocin – a my se přirozeně cítíme otevřenější, uvolněnější a více spojení se sebou i s lidmi kolem nás. Naopak, pokud jsme delší dobu ve stresu, tělo zvyšuje hladinu kortizolu a přepíná do obranného režimu. To se může projevovat napětím, únavou, podrážděností nebo pocitem, že "nemáme kapacitu" na druhé. Když cítíme strach nebo nejistotu, aktivuje se sympatický nervový systém – tělo je ve střehu, připravené reagovat, ale zároveň není schopné uvolnit se do intimity nebo prožitku.

Tohle všechno nejsou abstraktní pojmy. Je to konkrétní chemie, která se zapisuje do našeho těla.
A proto nic není "jen v hlavě".
Tělo a mysl jsou ve stálém dialogu – a tělo vždycky ukazuje, co doopravdy prožíváme, ještě dřív, než si to uvědomíme slovem nebo myšlenkou.

To není duchovno. To je neurochemie a nervový systém. A tady se dostáváme k něčemu velmi podstatnému ... Tělo vždycky ví pravdu. Hlava umí vymyslet příběh. Tělo ukazuje realitu. Proto mnoho lidí "rozumí" tomu, jak by měli žít… ale nežijí to. Protože než přijde změna venku, musí přijít změna v těle – v prožitku.

A jak se to projevuje v našem životě?
To, jak pracuje naše biochemie, se promítá:

• do vztahu k sobě
• do vztahu s partnerem
• do intimity
• do toho, jak reagujeme ve stresu
• jak komunikujeme
• jestli umíme být jemní, nebo automaticky útočíme či se stahujeme

A proto se někdy stane, že žijeme vedle sebe, dotýkáme se, ale necítíme. Tělo je totiž odpojené od prožitku, zatímco hlava jede na autopilota. A to je stav, který si většina lidí ani neuvědomuje.

Proč je dnes klid tak křehký?

Klid není něco, co "prostě je". Není to sezení na gauči u telefonu. Není to ani ticho v místnosti. Klid je stav nervového systému. A ten dnešní tempo života často vůbec nepodporuje. Žijeme v kolotoči úkolů, výkonu, očekávání. A máme hluboko zakořeněné přesvědčení:

"Když nic neprodukuju, nic se neděje."

Jenže ono se děje pořád. Mozek pracuje i ve chvíli, kdy jen stojíme, dýcháme, nebo "jen" jsme. Naše tělo jede neustále – zpracovává miliony vjemů, signálů, myšlenek.

A pokud nemá prostor zpomalit, začne se vyčerpávat.

Klid je potřeba trénovat. Stejně jako sval. Stejně jako dech. Stejně jako přítomnost. Klid je naše kotva. Návrat domů. Bez klidu není prožitek. Bez prožitku není život.

Tělo je náš chrám 
Ne auto. Ne dům. Ne kariéra. To vše můžeme vyměnit. Ale tělo máme jen jedno. A pokud k němu přistupujeme jako k něčemu, co má "prostě vydržet", časem začne volat.

Někdy jemně. Někdy bolestí. Někdy nemocí. Ne aby nás trestalo. Ale aby nás vrátilo zpět k sobě.    

Z tohoto pochopení vznikla Esence klidu

Pro ty, kteří cítí, že:

• chtějí rozumět svému tělu
• chtějí se vrátit k prožitku
• chtějí obnovit vnitřní bezpečí
• touží cítit se doma sami v sobě

Esence klidu je jemný a hluboký průvodce, který pracuje s nervovým systémem, tělem, přítomností a vnitřním ukotvením. Je to začátek návratu domů.

Pokud tě volá poznat víc, napiš mi do mailu s předmětem "ESENCe" a já ti pošlu více informací.

Renata Tara