Jak jednoduchá situace může přepsat trauma v těle

Moje zkušenost z festivalu a síla vědomého prožívání 

Nedávno jsem prošla hlubokým procesem, který mě doslova přepsal zevnitř. A přitom se to stalo v té nejjednodušší situaci – když jsem spala v malém autě na festivalu.

Ještě předtím, asi měsíc zpátky, jsem procházela technikou NLP (Neuro-Linguistic Programming – metoda, která pracuje s vnitřními vzorci myšlení a emocí, aby je pomohla přetvářet). Během ní jsem se dostala až do prenatální fáze svého života. Vnímala jsem se jako tříměsíční miminko, které prožívalo obrovský strach, napětí a vyčerpání. To, co jsem cítila tehdy, bylo spojené s tím, co jsem přijímala už v lůně – se vzorci v DNA, s tlakem a kontrolou, s pocity sevření.

Tyto zkušenosti se pak samozřejmě propsaly do mého života – do vztahů, do každodenních procesů, do toho, jak reaguju na stres a nepohodlí.

Festival jako medicína

Na festival, který jsem navštívila v srpnu, jsem si tentokrát nevzala stan, ale rozhodla jsem se spát v autě. Cítila jsem, že to tak má být – i když jsem věděla, že to bude nepohodlné. Malé auto, zadní sedačky nepříjemné, noc na horách kolem 6°C a já jen se spacákem.

A právě tady přišel zlom.

Celý život jsem měla problém se stísněnými prostory. Jenže když jsem si tu noc lehla dozadu, zachumlala se do spacáku až po hlavu a zkřížila ruce přes hrudník – tedy do pozice připomínající mumii – necítila jsem strach. Naopak. Cítila jsem bezpečí. A v tom pocitu jsem usnula.

Archetyp mumie: smrt a znovuzrození

Pozice mumie má silný symbolický význam – je to archetyp smrti a znovuzrození. Moje tělo se vrátilo do prenatální polohy, ale tentokrát bez strachu, bez pocitu sevření. Byla to rituální smrt starého vzorce a zrození nového pocitu bezpečí.

Místo abych prožívala tlak, kontrolu a strach, objevila jsem v tom sevření klid a ochranu. Trauma, které jsem nosila od miminka, se začalo přepisovat.

Co se děje v těle při přepisu traumatu?

Tady je fascinující část – tohle není jen ezoterika, ale i neurověda.

• Trauma v těle: Podle výzkumů (např. Bessel van der Kolk – The Body Keeps the Score) se trauma neukládá jen v mysli, ale hlavně v těle. Nervový systém si pamatuje stresové reakce a spouští je znovu, dokud nedojde k přepisu.
• Autonomní nervový systém (ANS): Trauma často uvízne v tzv. sympatické reakci (boj/útěk) nebo v dorsální části parasympatiku (zamrznutí). Když ale vědomě prožijeme situaci jinak – bez strachu, s pocitem bezpečí – ANS dostane nové informace a přepíše starý vzorec.
• Somatická paměť: Tělo si pamatuje polohy, gesta a napětí spojené s traumatem. Když se znovu dostaneme do podobné pozice (např. zkrčenost = prenatál), můžeme skrze vědomý prožitek přepsat starou paměť novou zkušeností.

A přesně to se mi stalo.

Integrace do života

Celý ten proces nebyl veden terapeutem, ale mojí intuicí a ochotou naslouchat tělu. A v tom je pro mě to největší uvědomění:

👉 Trauma se nemusí léčit jen v terapeutické místnosti. Léčí se i v běžných situacích – pokud jsme schopni být vědomě přítomní, naslouchat a přijmout to, co přichází.

Pro mě to znamenalo:

• vyjít ze své komfortní zóny,
• důvěřovat intuici, že mám spát v autě,
• a dovolit tělu, aby mě vedlo.

Závěr

Když jsem ležela zkřížená v autě a cítila bezpečí místo strachu, přepsal se ve mně starý program sevření a kontroly.

A tohle je poselství, které bych chtěla předat:

Nemusíme hledat složité procesy. Když vědomě přijmeme jednoduché situace, můžeme v nich najít klíč k léčení nejhlubších vrstev našeho těla a duše.

✨ A já jsem vděčná, že mě moje intuice vedla přesně tam, kde jsem měla být.

S hlubokým respektem k mému chrámu
Renat Tara